čtrtá křížová výprava
Na přelomu let 1199-1200 papež Inocenc III. požehnal snaze francouzských velmožů uspořádat tažení na Blízký východ[46] a zároveň zdůraznil dosavadní neschopnost evropských králů.[47] Výprava, organizovaná výborem navzájem si rovných rytířů a vedená hrabětem Theobaldem ze Champagne, postupovala do severní Itálie. Zde si na úvěr najala lodě u Benátčanů, kteří si tak zajistili vliv na výpravu. Na jaře roku 1201 zemřel hrabě Theobald a vedení převzal Bonifác z Montferratu. Cílem výpravy měl být Egypt, což se nelíbilo Benátčanům, kteří tam měli obchodní zájmy.[48] Požadovali proto od vůdců výpravy, aby křižáci pro Benátky vybojovali od Uherska město Zadar, za což jim budou odloženy splátky dluhů.[49] Útok na katolický Zadar byl pod trestem exkomunikace papežem zakázán,[50] křižáci přesto nátlaku benátského dóžete ustoupili a v listopadu 1202 Zadar dobyli.[51] Křižácké státy a řecké nástupnickými státy v době po čtvrté křížové výpravě v Řecku Krátce poté křižáky požádal římsko-německý král Filip Švábský o pomoc při dosazení svého švagra Alexia IV. na byzantský trůn. Alexios křižákům nabízel uznání papežovy autority nad východní církví, tolik pořebné peníze, zásoby a vojenskou pomoc na křížové výpravě.[52] V červenci 1203 proto křižáci zaútočili na další křesťanské město Konstantinopol a na trůn dosadili prince Alexia a jeho otce Izáka II. Těm se však sliby dané křižákům nepodařilo splnit a obyvatelstvo je brzy svrhlo a zabilo.[53] Křižáci na město zaútočili znovu a 12. dubna 1204 se jim podařilo byzantskou obranu zlomit a vniknout do města; následovalo třídenní drancování a vraždění obyvatelstva.[54] Čtvrtá křížová výprava již do Egypta ani Svaté země nepokračovala.[44] Novým císařem Latinského císařství vzniklého na troskách Byzance byl zvolen flanderský hrabě Balduin. Nově vzniklé Soluňské království získal Bonifác z Montferratu a Achajské knížectví a Athénské vévodství připadlo francouzským velmožům. Benátčané získali obchodní monopol a Naxos. Byzantská císařská rodina si zachovala část svých držav na východě a založila zde Nikájské císařství, které se stalo hlavním nepřítelem křižáků v Konstantinopoli.[55] Další členové rodu Komnenů založili na pobřeží Černého moře Trapezuntské císařství. Posledním řeckým státem byl Epirský despotát ležící v Epiru na pobřeží Iónského moře. Všechny tyto státy se považovaly za legitimní nástupce Byzantské říše a vedly válku proti